Přírodovědně zajímavá místa u Hluku
Přestože v okolí Hluku převládají velké lány polí, najdeme zde i přírodovědně zajímavá a unikátní místa. Podhůří Bílých Karpat proslavily mezi přírodovědci kavylové stepi, jejichž zbytky jsou dnes k vidění v maloplošných chráněných územích. Za pozornost ale stojí i zdejší dubohabrové lesy se svým bohatým bylinným podrostem.
Pojďte s námi některá zajímavá místa navštívit a podívat se na ně zblízka. A kam se vypravíme?
PR Kobylí hlava Přírodní rezervace, lidově „Kobylica“ Chráněné území o malé rozloze, celkem ca 3,5 ha včetně teplomilných doubrav, které stepní louku obklopují. Chrání se zde vegetace širolistých suchých trávníků s posledním výskytem kavylu tenkolistého v Hlucké pahorkatině a Bílých Karpatech vůbec. 
PP Miliovy louky Přírodní památka Miliovy louky už mají dobu své největší slávy za sebou. Kavyly a orchideje zde již nenajdete, přesto zde stále ještě roste celá řada zajímavých a krásných rostlin. Dolní enkláva je chráněná jako přírodní památka, horní je bez ochrany, ale pravidelně kosená. Louky byly také v minulosti silně pohnojené, pravidelná seč jim ale svědčí a tak je perspektiva jejich vývoje dobrá. 
PP Babí hora Přírodní památka Přírodní památka Babí hora chrání stepní louky na bývalých obecních pastvinách. Nachází se na svazích. Babí hory v nadmořské výšce 320-330 m n.m.. Vyhlášena byla v roce 1998 na ploše ca 1,2 ha a v posledních letech je víceméně pravidelně kosena. Mělká půda a pravidelná seč udrží vegetaci řídkou, což podporuje výskyt konkurenčně slabých bylin včetně vstavače osmahlého. 
Les Hluboček Dubohabřina bez ochranného statusu Kdo by neznal les Hluboček, každý občas zajde do „Hája“, jak se v Hluku říká. Hluboček je poměrně rozsáhlý lesní komplex tvořený z větší části karpatskými dubohabřinami, kde ve stromovém patře dominují habry, lípy a duby. Jen na málo místech „živoří“ husté smrkové porosty, na které je tu příliš sucho. V Hlubočku nebylo vyhlášeno žádné chráněné území, to však neznamená, že se zde nenachází zajímavá a vzácná vegetace a rostlinné druhy. Pojďme se společně do Hlubočku a jeho blízkého okolí podívat očima botanika. 
Jasenová Evropsky významná lokalita Vrch nad Blatničkou. V dubohabřině na jaře kvetou celé porosty česneku medvědího a jarní efemeroidy, na jihozápadním svahu se drží stepní louka známá botanikům už osmdesát let. Městečko Hluk
Hluk leží v zemědělské krajině, kde dnes převládají velké lány polí a která vypadá na první pohled monotónně. Už ale na ten druhý pohled si všímavé oko povšimne, že na některých kopcích se ještě rozkládají docela rozsáhlé listnaté lesy, většinou dubohabřiny typické pro výškový stupeň pahorkatin. Není to samozřejmost, na mnoha místech mají místo listnatých lesů smrkové monokultury, které dnes ničí kůrovec.
Podhůří Bílých Karpat ale nebylo v minulosti proslulé svými lesy, mezi přírodovědci je proslavily především rozsáhlé kavylové stepi. Ty zde mají souvislý výskyt pravděpodobně už od poslední doby ledové. Většina stepí byla bohužel už dávno rozorána, stepní trávníky s druhově bohatou vegetací se ale porůznu zachovaly. Ty nejzajímavější zůstaly v maloplošných chráněných územích, v PR Kobylí hlava a v PP Miliovy louky. Pěkný xerotermní trávník trochu jiného typu, vyvinutý na mělké půdě, najdeme také na Babí hoře. Zbytky květnatých luk se stepními prvky se zachovaly také na západním svahu kopce Jasenová u Blatničky, u lesa Dubník směrem k Boršicím nebo na okrajích lesa Hluboček.
Rádi bychom vám jednotlivá místa představili, seznámili vás s tím, co zde v různou roční dobu zastihnete kvést, a ukázali vám, jak je naše příroda krásná — a že stačí začít chodit na vycházky do okolí vašeho bydliště.
Důležité je ale také vědět, co je potřeba k tomu, abychom zbytky stepních trávníků a listnaté lesy nadobro neztratili. Možná každý neví, že největším ohrožením (kromě rozorání, samozřejmě) je ponechání stepních luk ladem. Tyto louky se po staletí a možná tisíciletí kosily nebo pásly, zkrátka lidé je využívali, a rostliny, které zde rostou, jsou na to přizpůsobené. Takové obhospodařování potlačuje statné rostliny, které by jinak na louce převládly, a vytváří prostor celé řadě drobnějších bylin.
I vy, pokud máte nějaký svůj kousek louky a chcete, aby zůstal loukou, která navíc pěkně kvete, musíte ho pravidelně každý rok kosit a seno odvážet. U dubohabřin je důležité nehospodařit holosečně, ale výběrově, a v žádném případě nevysazovat smrky — tato vlhkomilná dřevina je pro zdejší nadmořskou výšku z klimatických důvodů zcela nevhodná.
Použitá literatura a zdroje
- Podpěra J. (1948): Jak se rozvíjel floristický výzkum Bílých Karpat. Práce moravskoslezské akademie věd přírodních 7: 1–26.
- Novák J. (2019): Soil charcoal elucidates the role of humans in the development of landscape of extreme biodiversity. Land Degrad Dev. 30: 1607–1619.